Ne

Poznali se na ulici, hned jak ho uviděla poprvé, viděla tu zlost v jeho očích. Nikdy by jí  nenapadlo,že to jednou dopadne takhle, že se ta zlost zničeho nic dostane i do jeho duše.

Nikdy by jí nenapadlo, že bude zrovna tady a teď a už vůbec nikdy by jí nenapadlo, že bude mít někdy takhle blízko k něčemu, čemu se nedokázala vyrovnat. 

Jeho hluboké hnědé zlé oči se na ní dívaly s nenávistí a  láskou zároveň, nechápala to,ještě před minutou jí vyznával lásku s prstenem v ruce a teď jí drží pistoli u hlavy a kouká se na ní, toho člověka nezná, bojí se ho. Teď teprve přišla na to, co studovala 2 roky, už přišla na to, jak se člověk cítí, když na něj někdo míří zbraní. Jistě, věděl, jak se má v takové situaci chovat, utíkat a pokud to nejde, bránit se, jenže když se to stalo, zůstala stát, jako by zamrzla, nedokázala se ani pohnout, možná proto že by jí nikdy nenapadlo, kdo na ní namíří zbraň kalibru 44. 

Všechno se zvrtlo, takhle to nechtěl, jenže její oči ho zničehonic naštvaly, netušil proč, ale je to tak. Mívala vždycky takový ten zamilovaný pohled, nikdy se na něj nepodívala jinak, až dodnes,dnes to byl jiný pohled, vyděšený, nechápal proč,ale ten pohled ho naštval,ne, přímo rozzuřil. Stál proti ní, v ruce měl pistoli pro případ nouze a díval se jí přímo do očí. Nabil zbraň a pořád v hloubi duše doufal, že uteče,ale ona pořád stála, vždyť věděla, co má dělat, tak proč neutekla? Pomalu mačkal spoušť a...

...čekala na to,kdy to konečně skončí a bude po všem to trápení , netušila proč, ale už jen čekala na smrt, někde v zadní části mozku se modlila, aby to nedělal,ale moc dobře věděla, co jí čeká,takže se na to rychle připravovala. Viděla jeho prst na spoušti, jeho oči a tmu. 

Vždycky si myslela, že smrtí všechno skončí a že v její duši bude konečně klid a nebude muset nic řešit. Vždycky byla ateistka a po své smrti jí také zůstala. Až teď když je mrtvá, pochopila význam toho,že smrt je začátek. Viděla totiž jen tmu, neviděla nic, takže pochopila, že začátkem je myšleno nic, není tu nic, vůbec nic.

Ticho, všude bylo ticho, takové ticho,které se nedá popsat. Sedl si a přemýšlel,zabil ji, on jí vážně zabil, rád by to všechno změnil, ale...už je pozdě. Policejní houkačky, policajti, detektiv. 

Nic by se nemuselo stát, třeba by teď spolu seděli na sedačce a dívali se na Šestý smysl, nebo by mohli sedět v kavárně a popíjet čaj. Teď sedí na zemi v tmavé uličce v Berlíně a dívá se na mrtvé tělo své krásné přítelkyně. Policie už přijela a vyslýchali ho. Nakonec skončil v cele s pedofilem, který byl strážník v obchoďáku a teď se snaží přežít ve vězení. To všechno by nezažil, kdyby neřekla NE. Jedno jednoslabičné slovo dokáže převrátit životy lidí o 180 stupňů, prosté a jednoduché ne.