Zničehonic mi zazvonil mobil, tak jsem se podívala, kdo mi volá. Nebyl to nikdo jiný, než moje nejlepší kámoška a hned jak se zeptala: "Ahoj, jsi ještě pořád nemocná?", mi bylo jasné, že se mnou chce někam zajít. Běžela jsem se rychle zeptat babičky, jestli bych teda mohla jít ven a připadalo mi jako absolutní samozřrjmot, že řekna ano. Jenže pak se to zvrtlo a všechny oje plány se zhroutili: " Ne, v žádném případě. Mně si řekla, že se mnou nikam nepůjdeš, protože jsi se musela učit, pokud vím. " A i když jsem se to snažila jí to vysvětlit, nepomohlo to a já jsem musela celý den zůstat doma.
Nevím, jsetli to co se stalo způsobil nedostatek kyslíku, nebo jsem prostě šílená, ael počas učení jsem usnula zdál se mi jeden velmi zvláštní sen...
...Vzbudila jsem se uprostřed velké louky a ta se najednou přemněnila na les a ten se ve vteřině změnil na mořské dno. Jedniná dooopeavdy divná věc, byla zatím, že můžu dýchat pod hladinou, ale věřte mi, že po chvíli tohohle snu bylo tohle naproto normální. Podívala jsem se vlevo, vrapavo a za sebe. Nic tam nebylo, jen útesy a na nich nějaké korály. Uprostřed jednoho útesu byl menší otvor, takže jsemsi po shlédnutí několika filmů o ztroskotancých, jsem přei věděla, že tam bude cesta k nějakému letovisku, kde mě celý šťastní vytáhnou z vod, zabalí do deky a řeknou něco nesrozumitelné v řečtině. Rychle jsem se tedy vhoupla do otvoru a zavela jsem oči, pokud by tam stříkala voda z tobogánu. Jenže žádná vodaa tam nestříkala, byla to jen další nudná podvodní jeskyně vedoucí do laguny. Tam se mi ale opravdu nechtělo, tak jsem se vrátila zpátky k otvoru. Jenže to bych nemohla být já, kdyby se něco nezkazilo. Otvor tam prostě nebyl. Myslela jsem si, že jsme si jen spletla cestu, tak jsem se vrátila o tři metry zpátky a co neslyším." Co je botanika? Co je botanika?! Tak co je ta botanik?!!!"...
...Otevřela jsem oči a viděla jsem nad sebou stojící babičku,která se mě ptá na přesnou definici botaniky. Podívala jsem se na hodinky na nočním stolku. Byla půlnoc, přesně 0:00 a bybička se mě ptala na definici botaniky. Bylo mi jasné, že neustoupí, tak jsem ze sebe vysoukala: "Věda zabívající se rostlinami." Babička se na mě nespokojeně podívala. "Je dobře, že to váš, ale co všechny ty ostatní věci jako třeba, jak vypadají rozsivky, hmm?!". Unaveně jsem vzhlédla na babička a unaveně jsem ukázala na hodnky. "No tak dobře, ale vzbudím tě brzy, aby ses to pořádě naučila.". Tak tohle byl můj konec...
...okamžitě jsem se objevila ve stejné situaci, v jaké jsem se vzbudila, tedy až na tu křičící babičku. O tři metry dál žádný jiný východ nebyl, takže jsem musela do laguny. Hrozně jsem se bála, že tam budou žraloci, tak jsem si na oblečení (netuším, jak jsem mohla být pořád suchá i v moři, ale to teď není důležité) přivázala pár nějakých začervenalých řas. Moje shcopnost uvažovat rychle byla asi taková, jako schopnost hetrotrofních organismů provádět fotoyntézu. Cestou do laguny jsme se ječtě zamotala do nějakých řas. Podívala jsem se před sebe, kde měla být laguna. Jenže tam se na velkém plátně promítaly rostliny, které jsem poznávala, ale neměla jsem tušení, co to je. V tu chvíli mi došlo, že já a nějaké řasy jsme se staly neskutečnými dvojčaty bez možnosti vyváznout z tohohle bez jména toho druhého. Jedna z řas na mém oblečení na mě promluvila podivným, až nelidsky vysokým hlasem: "Jaik že se to jmenuješ? Já si to nepamatuji, protože si myslím, že mi to v životě nic nebude, i když jsme se učili rozeznávat lidi, mě to nebavilo, tak jsme z toho dostala pětku a mohla jsme se na to vykašlat." Okamžitě jsem začala pátrat v paměti nad tím, jak se vůbec jmenuje tahle řasa. No jistě: "Ty jsi raducha, červená řasa a to co je tamhle, to ojsou rozsivky!" vykřikla jsem radostí. Skála nademnou se začala otevírat a já jsem se konečně dostala na souš. Bylo mi jasné, že i tady na mě něco čekalo...jenže to se asi už nikdy nedozvím, protože mi zazvonil budík a tenhle sen se mi už nikdy nezdál...
...Ve škole chvíli po probuzení mi došlo, že v reálném světě by raduchy a rozsivky nemohly být v jednom místě, protože raduchy jsou hlubinné řasy a rozsivky ne, jenže co s tím nadělám, svoje sny nemůžu ovládat...
nebo ano?!
UPOZORNĚNÍ: Toto se ve skutečnosti nikdy nestalo, jen ten začátek a ten jsem si taky hodně upravila, protože moje babička je o hodně hodnější, než jsme ji tady popisovala...
S láskou...
...Ve škole chvíli po probuzení mi došlo, že v reálném světě by raduchy a rozsivky nemohly být v jednom místě, protože raduchy jsou hlubinné řasy a rozsivky ne, jenže co s tím nadělám, svoje sny nemůžu ovládat...
nebo ano?!
UPOZORNĚNÍ: Toto se ve skutečnosti nikdy nestalo, jen ten začátek a ten jsem si taky hodně upravila, protože moje babička je o hodně hodnější, než jsme ji tady popisovala...
S láskou...
