Eleanor (přiznání)- Umíte si to vůbec představit?! Víte jaké to je, když někomu pomáháte a staráte se o něj celé 3 roky a on se na vás ani nepodívá a najednou se tady objeví nějaká špinavá zrzavá kráva a všechno pokazí, chtěla ho jen kvůli penězům, nikdy ho nemilovala, jen jsem mu to chtěla vysvětlit, já jsem ho nechtěla zabít, vždyť já jsem ho milovala. Chtěla jsem mu říct, že je to jen trapná zlatokopka a jen já ho doopravdy miluju, jenže on mi začal říkat, že jsem psychopat a že na mě zavolá policii, tak jsem vzala nůž a řekla mu, ať si přizná, že se ji miluje, jenže on nepřiznal a potom na mě chtěl zaútočit, musela jsem se bránit.
sobota 21. listopadu 2015
Zpovědi vražedkyň 1
18ti letý chlapec ubodán ve vlastním pokoji na koleji, 9 bodných ran do hrudníku těsně vedle sebe. Nalezla ho jeho přítelkyně, když po 40ti minutách nepřišel na sraz do restaurace.
Zpovědi vražedkyň-o projektu
Rozhodla jsem se napsat soubor povídek o vraždách, ovšem ne ze strany policistů, obětí, nebo vypravěče, ale vraha. Všechny povídky budou o vražedkyních, takže se tam neobjeví vrahové, nebo-li muži, kteří by byli viníky...
čtvrtek 19. listopadu 2015
Informace pro ty, co sledují můj blog
Ahoj, chtěla bych vás poprosit, jestli byste mi nenapsali nějaký návrh na článek, jaký byste chtěli, není to o tom, že by mě už nic nenapadalo, jen jsem si myslela, že by bylo fajn napsat něco, co by vás zajímalo a zájem o to, byste projevili sami...
Mss.M
úterý 17. listopadu 2015
Moje blogy zaměřené jen na jednu věc
Ahoj, chci vám jen říct, že od dneška mám více blogů: tenhle a potom ještě speciálně zaměřené: blog o různých seriálech a filmech: http://serialy-a-filmy.blogspot.cz/
a potom ještě jeden o hudbě: http://hudba-moje.blogspot.cz/
Nedivte se, začala jsem je psát asi před pěti minutami, takž tam je jen jeden příspěvek, ale nebojte se, přidám další :)))
a potom ještě jeden o hudbě: http://hudba-moje.blogspot.cz/
Nedivte se, začala jsem je psát asi před pěti minutami, takž tam je jen jeden příspěvek, ale nebojte se, přidám další :)))
Otázky k přijímacím zkouškám na PA ČR
Rozhodla jsem se vám sem dát menší ukázku z otázek z přijímacích zkoušek. Dám sem od každého písmene jednu, budu se snažit sem napsat něco, co byste mohli vědět, tak napište do komentář to, co budete vědět, ale pozor, z hlavy! :)
A: Absolutní teplotní nula-
B: Bulimie je-
C: CIA je-
D: Druhá světová válka začala-
E: Etiketa je-
F (extra těžké!!!): Fluidní inteligence je-
G (těžké!!!): Geochemie je-
H: Halucinace je-
CH (extra těžké!!!): Chemický proces oddělování pevných částic rozptýlených v plynu nebo v kapalině, které se usazují na základě gravitačních sil, se nazývá-
I (těžké!!!): Informace v paměti osob jsou využitelné-
J: Jaké je pořadí státních barev ČR-
K: K přeměně rakouského státu v dvojstátí Rakousko - Uhersko (dualismus) došlo v roce-
L: Legenda je-
M: Metafora je-
N: Nápis Národ sobě je-
O: Od jakého věku (dolní věková hranice) může být člověk umístěn do zařízení pro výkon trestu odnětí svobody (věznice)?-
P: Píseň Kde domov můj je poprvé zaznamenána ve hře nebo sbírce-
R: Rokoko je mezi-
S: Sloh, ve kterém je postaveno Národní divadlo v Praze je-
T (težké!!!): Telefonát na linku tísňového volání stojí-
U: Uctívači Satana se nazývali-
V: V každé detektivce se píše o stopách. Jsou to-
Z: Zábavní pyrotechnika 1. kategorie se nesmí dodávat ani jinak poskytovat osobám bez odborné způsobilosti, které nedosáhly věkové hranice-
Doufám, že se vám tenhle článek aspoň trochu zamlouvá a že mi do komentářů napíšete odpovědi aspoň na některé otázky.
A: Absolutní teplotní nula-
B: Bulimie je-
C: CIA je-
D: Druhá světová válka začala-
E: Etiketa je-
F (extra těžké!!!): Fluidní inteligence je-
G (těžké!!!): Geochemie je-
H: Halucinace je-
CH (extra těžké!!!): Chemický proces oddělování pevných částic rozptýlených v plynu nebo v kapalině, které se usazují na základě gravitačních sil, se nazývá-
I (těžké!!!): Informace v paměti osob jsou využitelné-
J: Jaké je pořadí státních barev ČR-
K: K přeměně rakouského státu v dvojstátí Rakousko - Uhersko (dualismus) došlo v roce-
L: Legenda je-
M: Metafora je-
N: Nápis Národ sobě je-
O: Od jakého věku (dolní věková hranice) může být člověk umístěn do zařízení pro výkon trestu odnětí svobody (věznice)?-
P: Píseň Kde domov můj je poprvé zaznamenána ve hře nebo sbírce-
R: Rokoko je mezi-
S: Sloh, ve kterém je postaveno Národní divadlo v Praze je-
T (težké!!!): Telefonát na linku tísňového volání stojí-
U: Uctívači Satana se nazývali-
V: V každé detektivce se píše o stopách. Jsou to-
Z: Zábavní pyrotechnika 1. kategorie se nesmí dodávat ani jinak poskytovat osobám bez odborné způsobilosti, které nedosáhly věkové hranice-
Doufám, že se vám tenhle článek aspoň trochu zamlouvá a že mi do komentářů napíšete odpovědi aspoň na některé otázky.
pondělí 16. listopadu 2015
Moje chvilka k zamyšlení, ne až tak úplně článek
Už vás někdy napadlo, jestli vás náhodou někdo nepozoruje, jestli se někdo nesnaží zjistit kdo jste?
Mě to napadlo před pár hodinami, když jsem vymýšlela pro mě a mss L program na odpoledne, rozhodli jsme se sledovat lidi, popisovat je a následně zaznamenávat poznatky o těch sledovaných. Plno lidí si to nevšimlo a to jsme to zkoušeli úplně poprvé a teď si představte, že vás sleduje někdo se zkušenostmi v tom co dělá. nepřišli byste na to a i kdyby jednou jo, bylo by už pozdě, věděl by o vás všechno. Tahle zkušenost mě donutila přemýšlet jestli někdo náhodou takovýmhle neškodným způsobem nesledoval i mě. Proto vám radím, dívejte se kolem sebe a myslete na to, že nikdy nevíte, kdo se zrovna dívá.
To byl jen menší odstavec k zamyšlení, nic důležitého.
To byl jen menší odstavec k zamyšlení, nic důležitého.
Mss M
neděle 15. listopadu 2015
Paranoia
Myslíte si, že jsou všechny moje příběhy založené na mé fantazii?
Jeden vzdělaný člověk řekl, že i ta největší fantazie vychází z něčeho pravdivého, odvoďte si to...Ne je to jen z mé fantazie, nikdy jsem nic takového nezažila :)))
A teď už k příběhu:
Iris si sedla ke stolu a začala psát svůj román: Gréta se rozběhla za Erikem a objala ho, hrozně jí chyběl.
Iris něco zaslechla, jako kdyby u ní doma někdo byl. Odplížila se k lince a vzala nůž, otočila se, ale nikdo tam nebyl. Když to řekla rodině, všichni jí řekli, že by měla zajít k doktorovi.Když tam přišla, doktor jí řekl, že má nejspíš paranoiu, takže bude muset do sanatoria. Nechtěla tam, všechny se snažila přesvědčit, že je v pořádku, jenže jí nikdo neposlouchal. V sanatoriu byli lidé, kterých pronásledovali duchové jejich rodičů, prarodičů, či dětí. Iris tam našla někoho, kdo na tom byl stejně, jako ona, někdo kdo se sem dostal neprávem. Mysleli si, že má neléčitelné halucinace.
Utéct bylo v celku snadné, ovšem potom zajistit to, aby je nikdo nenašel venku. Hledala je policie v celé Evropě, USA i Kanadě, museli se tím pádem dostat do Austrálie. Sehnat letenky problém není, ale dostat se přes letištní kontrolu je už o něco těžší. Jediné jejich štěstí bylo, že měl Ronald přítele mafiánského plastického chirurga, takže jim byl schopný sehnat falešné doklady a taky je byl schopný namaskovat, díky tomu že byl plastický chirurg věděl hodně o tom, jak namaskovat lidský obličej, aby nebyl poznat. Jenže jak se říká, ani kuře zadarmo nehrabe, museli prodat všechen svůj majetek, aby měli peníze na útěk. Stali se z nich úplně jiní lidé, které nikdo neznal a tím pádem ani nikdo nehledal. Na letišti to šlo jako na drátkách a zanedlouho už seděli v letadle mířícím do Sydney, O pár let později je ale vystopoval lovec odměn a skončili na stejném místě, kde se seznámili, jen o dvě budovy dál, ve věznici pro osoby bez psychické stability.
Já vím, že mé příběhy většinou končí špatně, ale jen v tom vyobrazuji život člověka, nic totiž neskončí nikdy přesně tak, jak bychom chtěli, ano podobně ano, ale nikdy ne stejně, jak jsme si to vysnili, nebo jak jsme si to napřed vymysleli, je jedno jestli v dobrém nebo špatném smyslu, ale nikdy to tak neskončí. Toť vše k mému epilogu u této povídky.
Jeden vzdělaný člověk řekl, že i ta největší fantazie vychází z něčeho pravdivého, odvoďte si to...Ne je to jen z mé fantazie, nikdy jsem nic takového nezažila :)))
A teď už k příběhu:
Iris si sedla ke stolu a začala psát svůj román: Gréta se rozběhla za Erikem a objala ho, hrozně jí chyběl.
Iris něco zaslechla, jako kdyby u ní doma někdo byl. Odplížila se k lince a vzala nůž, otočila se, ale nikdo tam nebyl. Když to řekla rodině, všichni jí řekli, že by měla zajít k doktorovi.Když tam přišla, doktor jí řekl, že má nejspíš paranoiu, takže bude muset do sanatoria. Nechtěla tam, všechny se snažila přesvědčit, že je v pořádku, jenže jí nikdo neposlouchal. V sanatoriu byli lidé, kterých pronásledovali duchové jejich rodičů, prarodičů, či dětí. Iris tam našla někoho, kdo na tom byl stejně, jako ona, někdo kdo se sem dostal neprávem. Mysleli si, že má neléčitelné halucinace.
Utéct bylo v celku snadné, ovšem potom zajistit to, aby je nikdo nenašel venku. Hledala je policie v celé Evropě, USA i Kanadě, museli se tím pádem dostat do Austrálie. Sehnat letenky problém není, ale dostat se přes letištní kontrolu je už o něco těžší. Jediné jejich štěstí bylo, že měl Ronald přítele mafiánského plastického chirurga, takže jim byl schopný sehnat falešné doklady a taky je byl schopný namaskovat, díky tomu že byl plastický chirurg věděl hodně o tom, jak namaskovat lidský obličej, aby nebyl poznat. Jenže jak se říká, ani kuře zadarmo nehrabe, museli prodat všechen svůj majetek, aby měli peníze na útěk. Stali se z nich úplně jiní lidé, které nikdo neznal a tím pádem ani nikdo nehledal. Na letišti to šlo jako na drátkách a zanedlouho už seděli v letadle mířícím do Sydney, O pár let později je ale vystopoval lovec odměn a skončili na stejném místě, kde se seznámili, jen o dvě budovy dál, ve věznici pro osoby bez psychické stability.
Já vím, že mé příběhy většinou končí špatně, ale jen v tom vyobrazuji život člověka, nic totiž neskončí nikdy přesně tak, jak bychom chtěli, ano podobně ano, ale nikdy ne stejně, jak jsme si to vysnili, nebo jak jsme si to napřed vymysleli, je jedno jestli v dobrém nebo špatném smyslu, ale nikdy to tak neskončí. Toť vše k mému epilogu u této povídky.
Pray to Paris
Chci jen vyjádřit obrovskou a upřímnou soustrast pro všechny pozůstalé. Kdyby někdo nevěděl o čem mluvím, tak to shrnu.
Teroristické útoky v Paříži v listopadu 2015 jsou sérií teroristických aktů, k nimž došlo večer 13. listopadu 2015 francouzské metropoli mezi 21. a 1. hodinou, počínaje 21:16 středoevropského času. Došlo celkem k šesti útokům střelnými zbraněmi a několika sebevražedným bombovým útokům, které proběhly v 1., 10. a 11. pařížském obvodu.Konečný počet obětí nebyl zatím oficiálně oznámen, poslední údaje uvádějí více než 120 mrtvých a zhruba 350 zraněných, z toho téměř 100 osob je v kritickém stavu.
Zdroj: Wikipedia
Můj názor: Myslím si, že tyhle útoky v lidech probudili ještě větší strach z uprchlíků, ovšem je potřeba si uvědomit, že pokud sem nepustíme uprchlíky, budeme mít na svědomí životy lidí, které jsme sem nepustili a potom bombardovali jejich město a náhodou bomba zasáhla jejich dům, když zrovna spali.
Je tu ale také ta možnost, koho sem pustíme nejsem si jistá, jestli mezi nimi nebudou nějací teroristi, možná že sem někoho vpustíme, ale ta šance je 1/1000.
Menší zádrhel je to, že teroristé se snaží zviditelnit se, probudit v nás strach. To nesmíme dovolit, jinak se lidstvo nikdy nezbaví rasismu. Rasismus je v každém z nás, o tom nepochybuji, ale je jen na nás jestli se tomu podvolíme, nebo jestli se rozhodneme to z nás vypudit.
Tímhle jsem nechtěla nikoho urazit, já si ctím názorů všech ostatních, takže bych byla ráda, kdybyste se k tomu vyjádřili v komentářích a ještě jednou opakuji, není to narážka vůbec na nic a na nikoho, jen chci vyjádřit svůj názor, tak budu ráda, když ho vyjádříte i vy.
Teroristické útoky v Paříži v listopadu 2015 jsou sérií teroristických aktů, k nimž došlo večer 13. listopadu 2015 francouzské metropoli mezi 21. a 1. hodinou, počínaje 21:16 středoevropského času. Došlo celkem k šesti útokům střelnými zbraněmi a několika sebevražedným bombovým útokům, které proběhly v 1., 10. a 11. pařížském obvodu.Konečný počet obětí nebyl zatím oficiálně oznámen, poslední údaje uvádějí více než 120 mrtvých a zhruba 350 zraněných, z toho téměř 100 osob je v kritickém stavu.
Zdroj: Wikipedia
Můj názor: Myslím si, že tyhle útoky v lidech probudili ještě větší strach z uprchlíků, ovšem je potřeba si uvědomit, že pokud sem nepustíme uprchlíky, budeme mít na svědomí životy lidí, které jsme sem nepustili a potom bombardovali jejich město a náhodou bomba zasáhla jejich dům, když zrovna spali.
Je tu ale také ta možnost, koho sem pustíme nejsem si jistá, jestli mezi nimi nebudou nějací teroristi, možná že sem někoho vpustíme, ale ta šance je 1/1000.
Menší zádrhel je to, že teroristé se snaží zviditelnit se, probudit v nás strach. To nesmíme dovolit, jinak se lidstvo nikdy nezbaví rasismu. Rasismus je v každém z nás, o tom nepochybuji, ale je jen na nás jestli se tomu podvolíme, nebo jestli se rozhodneme to z nás vypudit.
Tímhle jsem nechtěla nikoho urazit, já si ctím názorů všech ostatních, takže bych byla ráda, kdybyste se k tomu vyjádřili v komentářích a ještě jednou opakuji, není to narážka vůbec na nic a na nikoho, jen chci vyjádřit svůj názor, tak budu ráda, když ho vyjádříte i vy.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)