Paranoia

Myslíte si, že jsou všechny moje příběhy založené na mé fantazii?
Jeden vzdělaný člověk řekl, že i ta největší fantazie vychází z něčeho pravdivého, odvoďte si to...Ne je to jen z mé fantazie, nikdy jsem nic takového nezažila :)))
A teď už k příběhu:
Iris si sedla ke stolu a začala psát svůj román: Gréta se rozběhla za Erikem a objala ho, hrozně jí chyběl.
Iris něco zaslechla, jako kdyby u ní doma někdo byl. Odplížila se k lince a vzala nůž, otočila se, ale nikdo tam nebyl. Když to řekla rodině, všichni jí řekli, že by měla zajít k doktorovi.Když tam přišla, doktor jí  řekl, že má nejspíš paranoiu, takže bude muset do sanatoria. Nechtěla tam, všechny se snažila přesvědčit, že je v pořádku, jenže jí nikdo neposlouchal. V sanatoriu byli lidé, kterých pronásledovali duchové jejich rodičů, prarodičů, či dětí. Iris tam našla někoho, kdo na tom byl stejně, jako ona, někdo kdo se sem dostal neprávem. Mysleli si, že má neléčitelné halucinace.
Utéct bylo v celku snadné, ovšem potom zajistit to, aby je nikdo nenašel venku. Hledala je policie v celé Evropě, USA i Kanadě, museli se tím pádem dostat do Austrálie. Sehnat letenky problém není, ale dostat se přes letištní kontrolu je už o něco těžší. Jediné jejich štěstí bylo, že měl Ronald přítele mafiánského plastického chirurga, takže jim byl schopný sehnat falešné doklady a taky je byl schopný namaskovat, díky tomu že byl plastický chirurg věděl hodně o tom, jak namaskovat lidský obličej, aby nebyl poznat. Jenže jak se říká, ani kuře zadarmo nehrabe, museli prodat všechen svůj majetek, aby měli peníze na útěk. Stali se z nich úplně jiní lidé, které nikdo neznal a tím pádem ani nikdo nehledal. Na letišti to šlo jako na drátkách a zanedlouho už seděli v letadle mířícím do Sydney, O pár let později je ale vystopoval lovec odměn a skončili na stejném místě, kde se seznámili, jen o dvě budovy dál, ve věznici pro osoby bez psychické stability.


Já vím, že mé příběhy většinou končí špatně, ale jen v tom vyobrazuji život člověka, nic totiž neskončí nikdy přesně tak, jak bychom chtěli, ano podobně ano, ale nikdy ne stejně, jak jsme si to vysnili, nebo jak jsme si to napřed vymysleli, je jedno jestli v dobrém nebo špatném smyslu, ale nikdy to tak neskončí. Toť vše k mému epilogu u této povídky.