Tohle nebude jedna z mých klasických povídek. Jde o věc, na kterou narážíme pořád. Ať už se jedná o rodinu, školu, přátele nebo klidně i různá bulvární média. Tohle není jeden z těch článků, ve kterých lidé píšou o tom, jak moc je potřeba si budovat u jiných lidí důvěru a jiné velmi důležité, ale v praxi nepoužitelné žvásty. V tomhle článku se hodlám zaměřit na tu krutou podstatu důvěry, protože bych řekla, že ta se mezi lidmi rozšiřuje jako parazit, kterého rozmnožování je tak rychlé a ve velké množství, že ho lidé nezvládají hubit.
Řekla bych, že s snad už kažý člověk musel setkat s tímto typem podvodu. Někdo si ve vás vybuduje důvěru, jenže potom vaše strýce a vaši duši rozdupe na maličké částečky, které vám potrvá roky složit zase zpátky dohromady. A když se vám to už konečmě povede složit a máte pocit, že máte pěknou půdu pod nohama...Objeví se zase někdo a ještě rychleji a na menší části vás rozdupe.
Tohle byl jen takový katičký úvod do problematiky zvané falešmá důvěra. Já si také budují u lidí důvěru, ale snažím se ji nijak nezničit a tak si zničit všechny šance na to, mít nového velmi blízkého člověka.
Jenže teď mám pocit, že jsem si zkazila důvěru hne u několika lidí a absolutě bezdůvodně. Jen kvůli tomu, že nedokážu správně odhadnout, ky přestat a hlavně kvůli mé dokonalé nezodpovědnosti.
Ublížila jsem dvěma lidem, kterým jsem neměla nikdy v plánu ublížit a už vůbec ne si uzavřít šance na vřelé a absolutně otevřené přátelství.
To je term důvod, proč si připadám, jako špatný člověk. Vzala jsem si něčí důvěru a rozdupe válka jsem jí na malé útržky a některé části i n míň.
Pokud to čtete někdo z těch lidí, kvůli kterým jsem se rozhodla tenhle článek o půlnoci napsat, chci se vám HROZNĚ MOC OMLUVIT!!!
Protože jsem si snažila chránit svou city, až jsem ublížila vám a to bylo mimo plán.
Jo a vy, kterých se to netýká. Zkuste se nad tímto článkem zamyslet, jestli také někomu jen tak nevědomky neubližujete, protože odčinit se to nedá a pokud ano, musí to jít velmi těžce, jelikož něco takové je neomluvitelné.
Lidem, kterým tohle věnuji a douám, že vy víte, že se jedná o vás, se moc omlouvám a myslím si, že si vás nezasloužím, protože já se jen tak změnit nemůžu. Můžu se snažit a chtít, jak jen budu moct, ale nikdy se nezměním. Takže mi stačí jen doufat, že jedno prozřu a stane se ze mě lepší člověk.
S láskou...
Žádné komentáře:
Okomentovat